top of page

Fantastické, úžasné a kouzelné až neuvěřitelné. Tak o nich mluví lidé, kteří je prožívají. O čem je řeč? O lucidních snech. Tedy takových, při kterých si snící uvědomuje, že sní. Nejvíce fascinující na nich ale je to, jak realisticky působí.

Termín lucidní sen byl poprvé použit v článku napsaném nizozemským psychiatrem Frederikem Willem van Eedenem v roce 1913. Van Eeden studoval své sny téměř dvacet let, než tento termín použil ve snaze popsat sny neobvyklé mentální jasnosti. Lucidní snění jako koncept je již dlouho předmětem lidského zájmu, který sahá stovky, možná tisíce let nazpět. Pravděpodobně první známou zmínkou o lucidním snění je Aristotelovo pojednání O snech z roku 350 před naším letopočtem.

Lucidní snění je základním prvkem tibetské buddhistické snové jógy, stejně jako starodávné hinduistické praxe jogínského spánku. Obě praktiky podporují ovládání snů jako cesty k osvícení. V józe související se sněním může být lucidně snící osoba povzbuzena například ke změně velikosti předmětů, které se ve snu objevují či k odstranění strachu dotknutím se ohně.

Během lucidního snu má člověk nad snem kontrolu a má pocit, že se nachází v reálném světě, a zároveň může dělat věci, které normálně dělat nemůže. Realističnost pocitů se blíží skutečnému životu, a proto snění s vědomím toho, že víme, že se jedná o sen, zpravidla velice příjemné.

Lucidní sny byly předmětem mnoha spekulací a debat až do roku 1978, kdy studie spánku začaly dokazovat jejich existenci. Výzkumník spánku Keith Hearne si uvědomil, že stejně jako ostatní typy snů se lucidní snění obvykle vyskytuje během REM spánku. Ačkoli je většina svalů těla během REM spánku paralyzována, pro oční svaly to neplatí.

 

Pozdější studie ukázaly, že lucidní snění se často vyskytuje ve chvílích obzvláště vysokého vzrušení nebo změny aktivity mozkových vln ve vnější vrstvě mozku. Rozpoznání snění může nastat konkrétně v dorzolaterální prefrontální kůře, kde jsou zpracovávány pracovní paměť, plánování a abstraktní uvažování.

Velké vzrušení se v mozku obvykle vyskytuje v době přechodu z jedné spánkové fáze do druhé, například z NREM spánku do REM spánku nebo z REM spánku do bdělého stavu. Změny stavu spánku a bdění mohou být indikovány snížením nebo zvýšením srdeční frekvence a dýchání.

 

Zdá se, že aktivita gama vln v mozku je silným spouštěčem lucidního snění. V jedné studii, které se zúčastnilo 27 lidí, kteří nikdy nezažili lucidní snění, dostaly tyto osoby během REM spánku slabý elektrický výboj do čelního laloku mozku. Frekvence gama vln stimulovala lucidní snění u 77% dobrovolníků, zatímco frekvence mozkových vln alfa, beta, delta a theta tento efekt nevytvářely. Kontrolní dobrovolníci nedostali během studie žádný elektrický výboj a nikdo nehlásil, že by zažil byť jen náznak lucidního snu.

Gama vlny mohou spustit lucidní snění nejspíše kvůli jejich spojení s vědomím a pamětí při stavu vědomí. Tento typ mozkových vln se během spánku REM běžně nevidí, přičemž gama vlny jsou nejrychlejšími mozkovými vlnami z celkem pěti viditelných na skenech lidského mozku. Gama vlny jsou pozoruhodné svým těsným a konzistentním vzorem na EEG. Zpravidla jsou spojeny se zpracováním informací na vysoké úrovni, vhledem a relaxací.

Studie na zenových buddhistických mniších ukázaly, že gama vlny během meditace přibývají a synchronizují se, zejména u mnichů, kteří praktikují meditaci dlouhodobě. Zdá se proto, že gama vlny pozměňují vnímání a vědomí a lze je ovládat dlouhodobým tréninkem.

Lucidní aktivace mozku

bottom of page