Vibroakustická terapie (dále VAT) je druh relaxační metody, která využívá nízkofrekvenčních vibračních vln. Jedná se o spojení vibrací spolu s akustickým/zvukovým doprovodem. Historie VAT vznikla na základě experimentu norského lékaře Skilleho, který myšlenku rehabilitačního využití nízkofrekvenčního zvuku realizoval prostřednictvím vibroakustické jednotky. Jedná se o technologii, která jako první zprostředkovala indukci vln o různém frekvenčním rozsahu. Mezi významné účinky VAT se řadí: snížení svalového tonu, zvýšení rozsahů pohybů, redukce bolesti, redukce stresu, která je pro tuto práci obzvláště směrodatná, senzorická stimulace u osob se sluchovým postižením atd. (Cramer, 2004). Je prokázané, že zkušenosti terapeutů jednoznačně poukazují na to, že aplikace VAT ovlivňuje nejen vnímání vlastního těla, ale také psychiku člověka. VAT má vliv na parasympatický nervový systém, jež dokáže ovlivnit psychické i tělesné symptomy. Při relaxaci dochází k fyziologickým reakcím, které lze pozorovat na úrovni činnosti srdce, respirace, sekrece vnitřních žláz a metabolismu, motorických reakcí a percepce. Tyto fyziologické reakce jsou neodmyslitelně spojovány se stavem tělesné i duševní relaxace, ovlivňují psychický stav člověka, jeho emocionální stabilitu a vedou mentální procesy směrem k optimu. 

​

Vztah mezi člověkem a zvukem nese vnitřní spojení, které ovlivňuje vývoj jedince jak fyzicky, tak i psychicky. Již od pradávna byl zvuk pro člověka nesmírně důležitý a stal se rozhodujícím nástrojem pro přežití. S odstupem času však lidé uznávají smysl a hloubku zvuku a začleňují jej do svých životů, čímž tento jev mění z přírodního šumu v sofistikovanou interpretaci svého okolí. Zvukové zastoupení různých aspektů bylo zásadní pro vývoj lidstva. Je patrné, že je nyní součástí jazyka a komunikace a jeho úvod výrazně přispěl k rozvoji lidí a je považován za jeden z nejdůležitějších prostředků. Jak již bylo zmíněno výše, zvuk jako metoda pro přežití se transformovala na daleko vyšší úroveň. Tato úroveň vývoje a sofistikovanosti poskytla lidem určitou formu uznání, a právě tato forma člověka odděluje od běžných zvířat. I přesto, že se v průběhu času hlavní role zvuku proměnila, jeho význam je vrytý v mysli všech jedinců. Cílem každého jedince v dnešní době je vytvořit takové zvuky, které budou příjemné, líbivé, estetické a podoba této „inteligence“ se bude nadále integrovat ve společnosti. Jedná se o prastarou historii mezi člověkem a zvukem, která přispívá k tomu, proč právě on má tak důležitou roli. 

​

Používání zvukových vibrací pro zdravotní účely se poprvé objevilo téměř současně ve Spojených Státech a ve Skandinávii mezi lety 1970 a koncem 80. let. Zakladatelem a vůbec průkopníkem vibroakustické terapie byl norský pedagog a terapeut Olav Skille, který vyvinul na počátku 80. let vibroakustické křeslo svyužitím specifických nízkých frekvencí pro vibroakustickou stimulaci. 

Jedná se o typ nástroje, který byl klasifikován jako nízkofrekvenční. Další osobnost, která se významně podílela na vibroakustickém systému byl Petri Lehikoinen. Výzkumný pracovník a přednášející na Helsinské univerzitě. Právě on navrhl nízkofrekvenční systém SLF snázvem psychoakustika. Psychoakustika využívá rytmicky pulzující nízkofrekvenční zvuk naprogramovaný pomocí počítače tak, aby rezonoval v určitých oblastech těla. Byly vytvořeny pásma nízkofrekvenčního rozsahu na základě klinických zkušeností. Podle těchto pásem lze identifikovat příslušné frekvence konkrétních zdravotních problémů.